Je po Vánocích, překvapení se snad povedlo a já se můžu podělit, jak jsem se rozhodla udělat vánoční dárek. Začalo to celkem jednoduše a nevinně. Návod jsem tentokrát zakoupila - sice v angličtině, ale opravdu pěkně napsaný, vše vysvětlené i ke kompletaci, co v jaké řadě přišít, takže stál za to, utratit za něj nějakou tu kačku. Sehnat vhodnou barvu byl poněkud oříšek, chtěla jsem bavlnu, aby pejsek nechlupatil. Nakonec jsem to riskla přes internet. Prvně jsem se zděsila, co to přišlo. Jako můj notebook má strašné barvy, zkreslí, co se dá, ale aby mi místo zlatě rezavé přišla červeně cihlová, to už bylo trochu moc. Nakonec jsem ale zjistila, že se v e-shopu přehmátli a zaměnili barvy 383 a 388. Takže po úspěšné reklamaci to vypadalo hned lépe. Vytiskla jsem si tedy návod a nachystala si vše potřebné, abych mohla začít.
Věděla jsem, že to bude jeden z nejnáročnějších výtvorů, co jsem dělala, ale ono to nebralo konce, dokonce jsem musela doobjednávat přízi. Čas do Vánoc se krátil a já se modlila, aby to tentokrát přišlo správně. Mezitím jsem se pustila aspoň do doplňků, abych zvýšila šanci vše stihnout. Naštěstí do pár dnů dorazila správná barva. Jakmile jsem dodělala všechny díly, padlo na mě nové zoufalství - TOHLE nemůžu nikdy dát dohromady.
Sešívání dílů k sobě opravdu není má silná a oblíbená disciplína. Navíc jsem měla trochu jinou přízi a jiný háček než v návodu a, i když k sobě příze a háček adekvátně pasovaly, díly mi vycházely trochu širší a kratší, než na obrázcích, takže označení řad pro sešití moc nefungovalo. Jenže přepočítávat to a uzpůsobovat si vzor sama, to by byla cesta do pekel. Ale vzdát to bez boje jsem prostě nemohla. Takže jsem se do toho pustila s tím, že ono to NĚJAK dopadne. Všechny díly jsem k sobě nějak napasovala a opravdu to nějak dopadlo.
Když jsem přišila poslední flek, byla jsem šťastná, že jsem to do těch Vánoc stihla. Hodiny v tomto případě ani nepočítám. Holt jsem pomalá, to se ví. V průběhu jsem si několikrát nadávala, že jsem se do toho vůbec pouštěla, že jsem zabila tolik večerů. Ale když z toho nakonec ten pes opravdu vylezl, musela jsem se poplácat po rameni. A když si ho pod stromečkem synovec vybalil a poznal, že je to Šubydubydúú (nebo jak to říká :-D ), nelitovala jsem ani minuty. Pro ty chvíle překvapení mě tyhle blbiny baví dělat :-))
