První teplákovka a erupce na Slunci

Po ušití pár čepiček a oblečků pro panenku jsem se rozhodla, že zkusím ušít konečně něco většího - můj sen byla mikinka, a přemýšlela jsem i o softshellových kalhotách. A snila jsem o tom docela dlouho, teplákovinu jsem si totiž doma syslila už od začátku léta, ale došlo na ní teprve nedávno. Měla jsem hrozný strach, abych nezničila tu krásnou látku, ale na dně skříně by taky moc parády neužila. Takže jsem zakoupila střih na Dětskou mikinu Klasik, který obsahuje i návod s fotopostupem a šlo se na to! A "nějak" to dopadlo ;-)

A jak jsem s tím tedy bojovala???

Musím říct, že i když z obrázků nebylo vždy dobře vidět, jak co má být (aspoň já jsem slepá), tak s doplňujícím textem byl návod opravdu vhodný pro začátečníky. Jediné mínus bylo, že i s kráčející patkou se mi látka trochu vytahovala (bohužel na stroji nejde ručně regulovat přítlak patky). Většinou se to nějak ztratilo, s výjimkou zipu. Tam bohužel došlo k tomu, že zip končí trochu níže pod výstřihem, než bych si představovala. Takže příště zkusím v místě zipu podžehlit aspoň tenkým vlizelínem. A asi zmenším i kapuci.

Ovšem co bylo kapitolou samo pro sebe byly tepláky. Nejenže jsem na ně na 5 minut zapomněla a z látky na ně určené jsem vystřihla kalhoty pro panenku, takže na zbytek už se mi původní střih jaksi nevcházel. Ale i po vymyšlení náhradního řešení asi zrovna probíhaly nějaké erupce na Slunci. Na látku jsem totiž chtěla nacpat střih vlastní, podle dceřiných užších tepláků, který se tam vejít měl. Bohužel ale dvakrát měř nestačí, já musím měřit  aspoň pětkrát, jinak ustřihnu dvě přední levé nohavice. A látka tak byla zdánlivě definitivně pryč. 
Pak přišel spásný nápad - ustřihnu ještě dvě přední pravé, a ze zbytku by mohl vyjít pruh na zvýšení zadního dílu. Sice to nebude zrovna estetické, ale lepší než vyhodit tolik látky, že? Paráda, vyšlo to, jde se šít! A šilo se jako po másle, plácala jsem se po rameni, už zbýval jen náplet do pasu. A BUM - další erupce - no nenašila jsem já ho švem do lícu? Našila! Přísahám, že od skoku z desátého patra mě dělily vteřiny!!! Protože párat třírovný steh by mě asi zabilo stejně. Naštěstí byl sed tepláků dost vysoký (možná až moc) a náplet měl taky rezervu, tak jsem to prostě ušmikla a po deseti kontrolách, že to mám tentokrát správně, přišila znovu. 

Tepláčky tedy vznikly, co si budeme povídat, jsou trochu kostrbaté, ale na doma a na lítání stačí bohatě. Dnes to mimochodem schytaly hnědou temperou, ale od toho jsou to tepláky ;-) 

A zkusila jsem i ten softshell a musím říct, že s tím se mi pracovalo velmi dobře! Takže na lítání venku máme tyhle kalhoty s kapkami podle střihu od Fazonetky.