První teplákovka a erupce na Slunci

Po ušití pár čepiček a oblečků pro panenku jsem se rozhodla, že zkusím ušít konečně něco většího - můj sen byla mikinka, a přemýšlela jsem i o softshellových kalhotách. A snila jsem o tom docela dlouho, teplákovinu jsem si totiž doma syslila už od začátku léta, ale došlo na ní teprve nedávno. Měla jsem hrozný strach, abych nezničila tu krásnou látku, ale na dně skříně by taky moc parády neužila. Takže jsem zakoupila střih na Dětskou mikinu Klasik, který obsahuje i návod s fotopostupem a šlo se na to! A "nějak" to dopadlo ;-)

A jak jsem s tím tedy bojovala???

Čepičky - podzim, zima

Tak léto nám dalo definitivně vale. A protože batolata přes léto pěkně rostou, dali jsme my bokem i výbavu z loňské sezóny. Tudíž bylo potřeba pořídit nové kousky, tentokrát vyhrálo háčkování. Začala jsem totiž čepičkami - jednou lehčí a druhou zimní, kterou jsem doplnila nákrčníkem.

Hrací (a snad trochu didaktická) kostka

Měla bych zase jednou dojít s něčím háčkovaným (na tom se pracuje...), ale před chvíli jsem dokončila několikaměsíční projekt, takže nemůžu odolat a musím se hned pochlubit. 

S nápadem na nějakou didaktickou hračku pro dceru přišel snad už loni můj manžel. A já jsem začala přemýšlet, a hledat inspiraci, a hlavně sbírat odvahu. Co si budeme povídat, i dlouhý rovný šev mi dává občas zabrat (takže vypadá, jak když střelí hada), a vytáčet na stroji drobné tvary nepatří rozhodně mezi mé silné stránky. Ale zkusit se to musí, že? Jenže tentokrát jsem se odhodlávala opravdu dlouho. 

Už na začátku roku jsem si sice rozmyslela, co by kde mohlo být, a načrtla si to tužkou na papír, a dokonce jsem na jednom e-shopu našla zbytky látek (asi po cca 20 cm), na kostku 15x15 dostačující. Ale pořád jsem si nebyla jistá, jestli zvládnu všechny techniky a správně naplánuji jednotlivé kroky. Nakonec jsem se odhodlala až koncem léta, a hlavně s pomocí Fotonávodu - didaktická kostka jsem si ujasnila, jak asi budu postupovat. Začala jsem detaily, podžehlováním látek a aplikací výztuhami, a pak jsem začala vše našívat na jednotlivé strany. Pak už "jen" stačilo kostku sešít, otočit a narvat do ní molitanovou výplň. A před chvílí jsem matracovým stehem uzavřela poslední dvě hrany a prohlásila dílo za hotové. 

 

Všechno nedopadlo zcela ideálně (moje vyšité kolečko alá šišoid tady raději prezentovat nebudu), ale s každou další stranou jsem si to šití víc a víc užívala. S některými jsem osobně spokojená, a dokonce jsem během šití měnila a snad i trochu vylepšovala původní plány. 

A co naše kostka umí?

A babičce zástěru...

Už dlouho si moje maminka objednávala zástěru - chtěla ušít novou podle své oblíbené, kterou nikde v obchodech nepotkala. Ta její, několikrát opravovaná, už to začíná mít pomalu za sebou. Tak jsem si ji konečně půjčila, abych se ji pokusila překreslit na novou látku, a pokud možno ušít něco, co bude vzoru co nejvíc podobné. Překreslovalo se to blbě, ale nakonec byl první víceméně vlastní střih na světě. A když jsme byly s dcerkou u babičky na "prázdninách", sbalila jsem s sebou i stroj a pustila se do šití. 

Po dvou hodinách (a možná pár minutách k tomu) bylo hotovo. Samotná zástěra má všehovšudy dva švy, plus několik dalších na kapsy, takže nic složitého. Byla to ale pěkná škola lemování šikmým proužkem, toho padlo skoro 8 metrů (vč. šňůrek). A hlavní je, že babička byla s výsledkem spokojená, tak prý ještě dvě další by se hodily. Tak do Vánoc snad budou ;-)

Pro miminka v okolí

V posledních měsících přibylo v mém okolí několik nových miminek, a pro mě tak nastala příležitost zužitkovat těch pár zkušeností, které jsem nabrala při šití pro naši dcerku. 

Pro prvního z nich, chlapečka, jsem jako dárek šila hlavně hnízdečko. Zalíbila se mi na něj látka "Ježci v lese - mentolová", kterou jsem pořídila na mojelatky.cz. Do kombinace jsem nakonec zvolila jednobarevnou mentolovou (světle tyrkysovou?) látku z Prioru. 

Vybraná látka mě inspirovala k tomu, abych přidala ještě jednu maličkost - nějakého mazlíka do postýlky. Naše princezna na vítání občánků dostala látkového ježečka, se kterým si hrávala každé ráno u nás v posteli. Podle něj jsem vytvořila verzi v barvách hnízda - na "zadní" část jsem použila světle tyrkysovou minky. Oči a čumáček jsou z plsti a bodliny z proužků různě vzorovaného plátna. 

 

Jako překvapení na návrat z porodnice pak došlo ještě na písmenka na postýlku - a že to byl fofr, jelikož jméno jsme předem nevěděli.

Zpětně jsem se dozvěděla, že překvapení se povedlo a maminku potěšilo. A co je pro mě největším uznáním, tak hnízdečko je využívané, a to opravdu potěší nejvíc. Po domluvě pak ještě přibyly sladěné potahy na mantinel, které jsem už ale vyfotit nestihla. 

Písmenka, včetně bojovky s utajeným jménem, jsem si o měsíc a půl střihla ještě jednou. A snad potěšily stejně jako ty předchozí. 

Poslední počin pak byl letní klobouček. Opět jsem sáhla po návodu od Schnabelina, který jsem použila i u naší letní výbavy. Jelikož se jedná o ležící miminko, vybrala jsem variantu se zúženou krempou v zadní části, aby při ležení na zádech klobouček nikde nezavazel. Po celém obvodu je našitý tunýlek, do kterého jsem protáhla gumu dle aktuální míry. Protože má klobouček rezervu, nechala jsem v tunýlku malý otvor, aby se guma dala snadno vyměnit a klobouk mohl růst s jeho majitelem.

Jen den po došití kloboučku jsem si odvařila stroj 😭(ať žijí plastové díly!). Aktuálně čekám na dodání náhradního cívkového pouzdra, a pak se třeba pustím do dalších restů a projektů. 

POKOJÍČEK vol.2 - sedací pytel

Manželovi se zalíbila představa, že by byl v pokojíčku sedací pytel, po kterém by se dcerka mohla válet. Jenže žádný se nám nelíbil, a pokud ano, zdál se nám předražený. Tak ho napadlo, jestli by to jako nešlo ušít. 
Takže jsem se pustila do hledání, a skutečně jsem jeden návod našla - Jak vyrobit dětský sedací vak za 60 minut. Měla jsem ten odkaz uložený pár měsíců, než jsem se odhodlala to opravdu zkusit. Na základě krátké diskuze pod článkem a svého osobního pocitu z pevnější látky jsem se rozhodla zkusit použít kočárkovinu. 

Na ušití sedacího vaku opravdu není nic složitého, nejtěžší je ten zip. S tím jsem trochu tápala, až jsem našla video Sew a Kids Bean Bag Chair in 30 Minutes, kde jde o stejný postup, tak jsem si to dala nějak dohromady. Jinak je to klasika - rovný steh a začištění/zajištění cik-cakem za jeden večer bylo hotovo.

Kuliček jsme tam nasypaly 100l, vybrala jsem EPS100, ale časem uvidíme, jestli nepřisypeme něco navíc. Když dcera slízá, nahrne kuličky nahoru, a pak mi přijde, že dole nic nezůstalo a musím pytel zpátky sesypat. Ale když je pytel srovnaný, sedí se jí v něm pěkně, takže zatím zůstane takto a budeme setřepávat :-)

Teď ještě trnu, aby švy vydržely. A aby dcera neobjevila zip! Ten se chystám zajistit ručním stehem přes jezdec, který holt při doplňování budu muset vypárat. Ale vidina toho, jak ho najde, zatáhne, a ty svině staticky nabitý budou všude, je mnohem horší, než trocha práce navíc.

Nakonec jsem si říkala, že jsem možná měla zkusit zip všít jako skrytý, ale nevím, jak by to s tou kočárkovinou šlo. A nebo si dát práci, a ušít vnitřní obal na kuličky. Ale to už teď dodatečně opravdu dělat nebudu, protože nevím, jak bychom je z toho pytle dostali :-D

Článek uvádí, že jde pytel ušít za 300,- Kč. Tady se přikláním k názorům v diskuzi, vzhledem k ceně EPS kuliček by musely být látky zdarma. Mně to vyšlo takto:
- Kočárkovina jednobarevná - 108,- Kč (za 0,9 m)
- Kočárkovina vzorovaná - 224,- Kč (za 0,9 m)
- EPS kuličky - 278,- Kč (188,- Kč + 90,- doprava)
- Zip cca 70 cm - 20,- Kč
CELKEM: 630,- Kč

Kočárkoviny mi ještě kousek zbylo, takže reálně by se dalo počítat o pár kaček méně. Ale zatím nevím, na co ji použít, navíc i k látkám bylo nějaké poštovné, tak jsem zahrnula celé nutné minimální množství, které bylo potřeba objednat. Samozřejmě s bavlněným plátnem by byla cena asi 100,- Kč nižší. Takže úplná hitparáda to zrovna není, ale máme doma originální kousek ;-) Teď už jen doufat, že vydrží nějaké to řádění. 

POKOJÍČEK aneb Jak mi hráblo a ušila jsem "týpí"

Před časem jsem dcerce zařídili vlastní pokojíček. Zatím je spíš na spinkání a ukládání věcí, a i když tam už má i stoleček a dvě židličky, chtělo to ještě nějaký její koutek. Mimochodem, židličku budeme muset pořídit asi ještě třetí, protože ty dvě obsadili medvědi! Ale zpět k tématu. V obýváku si totiž naše holčička ráda zaleze do svého hrací ohrádky, natahá tam kde co, a lebedí si. Tak mě napadlo pořídit jí do pokojíku nějaký domeček, nebo aktuálně módní týpí. A nebyla bych to já, abych ho nezkusila ušít. Ona, investice to byla tak jako tak, to vám řeknu, ale když to člověk dělá "pro sebe", tak počítá opravdu jen materiál, a pak se to asi vyplatí. Pokud se to tedy povede.
Naše "týpko" dopadlo takto:

Dala jsem si dohromady několik návodů, které jsem našla na internetu a pak jsem trochu (někdy hodně improvizovala). Tentokrát jsem chtěla zdokumentovat i celý postup, ale v některých fázích jsem opět zapomínala fotit, ale zkusím sepsat něco na základě toho, co jsem stihla blejsknout. Jen upozorňuji, že NEJDE O NÁVOD, ale spíš o popis mého boje s touto výzvou ;-) Za kvalitu fotek se omlouvám, pokud už jsem si vzpomněla, fotila jsem čímkoli, co bylo po ruce, a většinou za mizerných světelných podmínek. 

Inspirací a velkou pomocí mi byl článek Jak se šije teepee – návod od totální amatérky  a  video COMO HACER UN TIPI. Ano, je ve španělštině, ale je velmi dobře natočeno, takže rozumět španělsky opravdu nepotřebujete. 
Další věcí bylo okénko, které jsem chtěla obšít šikmým proužkem, ale za nic na světě jsem nemohla najít, jak správně olemovat vnitřní roh. Zahnutí vnějšího rohu na mě skákalo na odevšud, ale s okýnkem jsem byla bezradná. Až mě napadlo googlit v angličtině. A tadááá - uspěla jsem. Našla jsem si dva návody, jednak ilustrativní Binding Inside Corners a pak fotopostup Double Fold Bias Tape and a Square Neckline. Podle nich jsem si to zkusila nanečisto, a když se povedlo, předvedla jsem tady malý vítězný indiánský tanec (no, manžel trochu koukal).
Tolik k inspiraci, jdeme na to!

Háčkovaný ptáček jarabáček

Dnes jen krátká zmínka o mém posledním háčkovaném výtvoru, opět z již mnohokrát zmiňovaných amigurumi stránek. Odtud bych totiž nejraději uháčkovala dobrou půlku stvoření, a že jich tam je 😊

Tentokrát jsem háčkovala ptáčka podle návodu na Crochet bird. Když jsem ho viděla, hned jsem si ho zamilovala, a doufala jsem, že se aspoň trochu povede. 

Musím říct, že jednoduché to pro mě nebylo, ale s výsledkem jsem sebekriticky celkem spokojená (a to je u mě co říct). "Pár" rozdílů proti originálu by se sice našlo, ale to je prostě ruční práce, takže to snad ani nejde udělat úplně stejně. I pokud bych se sama pustila do druhého, dopadne určitě trochu jinak. Jelikož tento putoval do světa, je zde jisté pokušení vytvořit ještě jednoho, ale zatím mám v živé paměti, jak jsem se mordovala s nožkama, takže zatím si nechám zajít chuť. Protože háčkování do spirály o šesti krátkých sloupcích je pro mě opravdu peklo.  

Ale jinak jsem si práci na ptáčkovi opět užila. Třeba tvorba ocásku byla zase něco nového proti neustálému háčkování v kruzích. 

Liščí blues

Možná teď u mě vede šití, ale ani háčkování jsem nepověsila na hřebík. Většinou je to na přání někoho z rodiny, což je fajn - doma se nám to nekupí ;-) A pokud to někomu pak dělá dokonce i radost, je to velmi příjemný bonus :-))
Jedním z posledních háčkovaných zvířátek byl "frajer lišák", jak jsem si ho překřtila, originálně Mr. Fox z mých oblíbených amigurumi stránek. 

Je strašně legrační, protože má opravdu dlouhý nos. Ale háčkoval se mi dobře, jen kalhoty jsem dělala nadvakrát, než jsem trefila správnou velikost. Moje dlouhé sloupky jsou asi víc volnější, takže mi zdaleka neseděl počet řetízkových ok z původního návodu. Další malou změnou jsou oči - jelikož to měl být dárek pro batole, jsou oči místo našitých korálků jen vyšité přízí. Korálků jsem se bála, aby je prcek neukousnul, a bezpečností očka jsem měla doma moc velká. Proto vyhrálo vyšití. 

Nebyl to ale první lišák, který mi prošel rukama. Již dříve jsem dělala jednoho vytáhlého Long-legged fox. Toho jsem si střihla rovnou třikrát. První se ztratil hned po předání, takže musel nastoupit náhradník. A protože měl úspěch, putoval ještě jeden do rodiny. 

 

V případě tohoto kousku jsem si taky musela upravit trochu postup. Ruce měly být podle návodu o deset řad delší, ale pak vůbec nevycházeli podle obrázku (to už je ale v návodu opraveno, jak se divám). A nos a uši se mi tvarově taky nerýsovaly podle obrázku, takže jsem si je udělala tak trochu po svém. Samozřejmě poznámky po prvním lišákovi někam zapadli, takže jsem to musela vymýšlet dvakrát. Naštěstí jsou to malé díly, takže metodou "pokus-omyl" se to dalo vyladit celkem snadno. 

Letní výbava

Krátce poté, co jsem došila jarní čepice se ukázalo, že jaro si jaksi vzalo dovolenou, tudíž je letos moc neužijeme. Čepky tedy skončily ve skříni a přišly na řadu klobouky. Měli jsme dva - jeden nový, bílý (nepraktické, leč elegantní 😊 ) a druhý bazarový, tmavě růžový. Ten měl být určen "na lítačku", aneb ať se v něm klidně vyválí v písku. Jenže při první procházce nás růžový klobouk nenávratně opustil. Poté, co jsem ve větru asi 5x honila ten bílý klobouček po celém hřišti, jsem odhodlaně opět zasedla k šicímu stroji. 

Už předem jsem měla vyhlídnuté střihy na letní klobouk a nyní nastala ta pravá chvíle se do jednoho pustit. Nakonec jsem nějak zkombinovala návody z Šijte s námi a od mé oblíbené Schnabelina. Klobouček by se mi líbil v nějakých květinových vzorech. Leč šlo o prvotinu, takže jsem nic nového nekupovala, a sáhla jsem po zbytcích látek, které mám doma. Takže myška z hnízdečka doputovala až na hlavu 😉

Ve finále jsem použila látky z polštářkových mantinelů, tedy na vršek klobouku myšičky v kombinaci s bílo-šedým puntíkem, a uvnitř je vše podšito růžovou látkou. Krempa je pro zpevnění podžehlená alespoň tenkým vlizelínem a prošitá. S tím nejsem moc spokojená, je to jak když střelí hada, ale nějak jsem už neměla čas si s tím dávat větší práci. Samozřejmě nesmějí chybět šňůrky (teď už si na mě ten vítr jen tak nepřijde! 😄). 

A hlavní je, že dcerka ho vzala na milost. Takže slouží dobře, i když dostává docela zabrat. Tak možná do konce léta spíchnu ještě jeden ;-) Zatím jsem jen pro chladnější dny ještě ušila jednoduchý šáteček. Střih jsem nakonec načrtla tak nějak od oka. První pokus totiž nedopadnul nejlépe, zdá se mi moc úzký a těsný a cíp je možná až moc dlouhý. Proto jsem si zkusila rozměry trochu upravit. Sice jsem správnou velikost zase stoprocentně netrefila (protože zvolený úplet moc nepruží, nechávala jsem si větší rezervu, takže šátek je volnější), ale pokud nebude vyloženě padat z hlavy, tak to snad vadit nebude 😉

Kačeří dvojka

I když se teď věnuji hodně šití, na háčkování jsem určitě nezanevřela. Nedávno jsem byla požádána o jednu roztomilou dvojici pro dva roztomilé oslavence :-) Pro holčičku jsem měla udělat kačenku z mých oblíbených stránek - Webby Duck. A pro chlapečka, pokud bych to zvládla, kačera (modrého nebo zeleného). A to byla výzva! Na toho sice návod nebyl, ale většina se dala využít z kačenky. Jediné, co bylo potřeba domyslet, byl kšilt. Po pár pokusech to vyšlo tak, že jsem byla jakžtakž spokojená, tak jsem se pustila i do něj.  A tak vznikla kačeří dvojka :-)

Jarní výbava

Jak jsem plánovala posledně, po ušití kostýmu želvičky, chtěla jsem spíchnout i něco užitečného pro denní nošení. V budoucnu to vidím i na větší kousky, jako třeba sukně, ale zatím jsem se rozhodla, že zůstanu u těch jednodušších věcí. Jaro totiž klepe na dveře a je potřeba odlehčit šatník naší berušky, čepice nevyjímaje. A ono opravdu sehnat něco dle mých představ v obchodě je občas nadlidský výkon. Na jednom německém blogu, ze kterého byl i střih na overal k želvičce, jsem ale objevila jednu jednoduchou čepici s "klapkami" na ouška - ZDE. Ta mi přišla ideální, jen jsem doplnila šňůrky na zavazovaní, protože by ji jinak naše dračice co pět vteřin stáhla dolů.

Na čepici lze použít kombinaci teplákoviny a úpletu (na podšívku), já jsem zkombinovala dva úplety (95 % bavlna a 5 % elastan) - jeden vzorovaný a druhý bílý. Na začínající jaro mi to přijde ideální. Ze tohoto materiálu jsem ušila ještě i nákrčník ze stejných stránek, jako je čepička. 

Později možná přejdeme na lehčí variantu z jedné vrstvy bavlny (jednu čepičku máme kupovanou, ale třeba ušijeme další). Naopak na podzim a zimu přemýšlím, že bych zkusila ušít čepici v kombinaci fleecem, ale na to je naštěstí času dost :-)

Protože naše modelka stávkovala, na focení "v akci" jsem opět musela využít figurínu. 

Na čepici se ale nakonec aspoň na chvíli ukecat nechala ;-)

Karnevalový kostým - želvička

Tak, je to neuvěřitelné, ale před dvěma týdny dcerka oslavila rok a nás čekal první karneval. Jelikož u ní více než dva měsíce vede plazení se po břiše, bylo nám hned jasné, že půjde za želvičku. A na mně bylo, abych jí masku připravila - aneb další výzva přijata. V šití jsem totiž taky totální samouk, zatím mám jen omezené vybavení, ale už vím, že pro další projekt musím dokoupit aspoň overlockovou patku. Nicméně tentokrát jsem to zvládla i s tou základní. Hurá!

A jak jsem se s tím poprala?