Pořád mě rozčilovalo, že se nám pyžamka válela všude možně, obvykle tam, kde je některé z dětí vysvléklo. Protože ony se uměly vysvlékat dřív než chodit, a zejména dvojka v tomto byla velmi samostatná. Její "mámo sama" byla první věta a zní mi v uších doteď. Mimochodem sundat si pyžamo byla oblíbená kratochvíle při usínání - nejednou jsme tak našli v postýlce prakticky nahé dítě, naštěstí nás měla ráda natolik, že si nechala aspoň plínu.
Ale zpět k pyžamům. Moc se mi zalíbila myšlenka na pyžamožrouta. Moje mamka sice namítala, že v tom obalu nebude pyžamko větrat. Ale co si pamatuju, nás učila pyžama dávat při stlaní pod polštář, a tam teda nevětraly určitě. Takže za mě toto řešení byla super volba. Chvíli jsem brouzdala po internetu a hledala, jak takového pyžamožrouta stvořit. Inspiraci na design jsem našla přes Google obrázky - podobných je spousta a postup jsem si ujasnila díky návodu na Žrouty od ABABU. Střih jako takový je můj vlastní a vznikly už asi tři varianty velikostí.
První pokus pro Jedničku byl ze zbytkových látek. Bylo to před posledními mantinely, jinak by ladily samozřejmě k nim. Myška zbyla ještě z šití hnízda a prvních polštářků, růžové puntíky z týpí.
Jednička se trochu urazila, že ségra má hezčího, ale používala toho svého poctivě. Teď už to trochu flákají, ale mají je pořád. Podle mě je to zlatá věc, a tak jednou na Vánoce dostaly kámoše na pyžamka i děti kamarádek.
A rozhodně to nebyly poslední kousky, ale to si nechám ke kompletním výbavičkám :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat