Moje háčkování odstartovala knížka od manžela a první tvoření probíhalo podle návodů v ní uvedených. Ale velmi brzy jsem zjistila, že nevím, co si na jejích stránkách vybrat. Nešlo ani o to, že by se mi nelíbily věci v ní popsané. Spíš jsem měla zatím jen ty darované příze, které se na nic z toho nehodily. Naštěstí internet je mocná zbraň a jelikož byla zima, začala jsem se pídit po nějakém návodu na čepici.
Zaujala mne tato hučka na hlavu s diamantovým vzorem.
Stáhla jsem návod a pustila jsem se do boje. A ano, byl to boj, vzor není asi úplně začátečnický, navíc v angličtině jsme obraty pro háčkování také nijak důkladně neprobírali. Takže jsem ještě trochu zapátrala a našla jsem druhý návod v češtině (https://www.mimibazar.cz/navod.php?id=7808&user=79254). Jeho autorka se evidentně inspirovala u stejného zdroje, akorát se s tím popasovala lépe než já. Každopádně díky ní se moje čepice začala postupně rýsovat. Jediná nevýhoda tohoto vzoru je, že v průběhu práce nelze ovlivnit její velikost - vše se rozhodne již na začátku první řadě. Takže můj první pokus o čepici pro sebe skončil dětskou velikostí. Když už jsem ale věděla jak na to, učinila jsem i pokus číslo dva a ten už na tu svoji makovici dostanu.
Jsem ráda, že se povedlo čepku dokončit. Jen je teda hodně teplá a tuhá (takový spíš klobouček). Může to být silnější přízí, špatnou volbou velikosti háčku (i když jsem použila ten, který pro danou přízi doporučují) nebo jsem moc utahovala. To už teď zpětně těžko posoudím. První zimu jsem ji i parkrát užila (ne že by mi moc slušela, ale když už jsem se s ní nadřela) a opravdu je v ní teplo. Rok na to ale byla zima teplejší, moc mrazivých dnů nebylo, takže čepice zůstala ve skříni. Tak uvidíme, co letos.
A ta dětská? Zatím ji tady mám, snad na památku... Ne, to asi ne. Když bude příležitost, může jít do světa. A když ne, zůstane třeba pro dcerku, až do ní doroste.
Žádné komentáře:
Okomentovat