Když neháčkuju, zkouším i šít

Možná jsem to zmínila už i v úvodu, že občas přičichnu i k jiným ručním pracím, než je háčkování. Jednou z nich je i šití. Opět to má původ už v dobách dětství, kdy mě maminka učila šít - od přišívání knoflíků po základ šití na stroji. Stejně jako u mého tehdejšího háčkování ale zůstalo u základních, převážně obdélníkových tvarů.

Nejvíc jsem se toho našila v dobách, kdy náš taťka pěstoval levanduli. Mohla jsem si ji sklidit, nasušit, a pak jsem našila hromadu pytlíků, převážně z vyřazeného, ale celkem zachovalého povlečení. Pak už jen stačilo je naplnit a voňavé pytlíčky byly na světě. 

Po pár letech ale levandule došla (asi zdechla, či co), stejně nebylo z čeho šít, tak co. Čas od času jsem ke stroji sedla, ušila nějaký ten povlak na polštář, a zase ho sklidila. On totiž maminčin stroj už něco pamatuje a i když je stále funkční, má svoji hlavu a občas je těžké přinutit ho, aby poslouchal. Navíc je to taková ta velká mrcha, co se skládá do skříňky, takže je vyloženě mobilní. 

Několik let jsem se proto snažila vysvětlit manželovi (tehdy ještě příteli), že bych ocenila nový, přenosný. A několik let jsem slýchala "Na co?", "Zbytečnost!" a podobné reakce. Před dvěma lety si můj muž vymyslel, že uděláme synovci mikulášskou. Kostýmy na anděla a čerta jsme měli z podobných akcí z minulosti, jen ten mikulášský se nějak nedochoval. Takže se jednoho dne začátkem prosince můj drahý dovalil s bílou a červenou látkou, že ten kostým ušijeme. Na jeho obranu iniciativně vymyslel jednoduchý střih a vše si nachystal, ale já že to mám sešít. Na návštěvu u rodičů, natož na stěhování mašiny nebyl čas, takže jsem to musela spíchnout ručně. "Prý na co by byl šicí stroj!" hudrovala jsem tentokrát já. A hudrovala jsem asi hodně, protože se manžel s mojí maminkou domluvili, a k Vánocům mi jeden šikovný nadělili. A aby u nás doma nebyl zbytečný, opravdu se snažím ho využívat. Krom pár zkrácených závěsů bych se zde ráda podělila i o některé své výtvory i z této kategorie. Pro začátek jen ukázka, jak se z roku na rok změnil zmíněný Mikuláš. 

P.S. Ten první anděl (ehm, moje maličkost) má závoj, aby nebyl poznán. A nebyl. O rok později byla andělská švagrová odhalena (i když jsme přesvědčivě tvrdili, že se určitě musel prcek splést).