Výbavička pro miminko - 2.část

Zavinovačka byla objednaná, hnízdečko ušité a zbylo mi dost látky. Mozkové závity tak přemýšlely, co by ještě vytvořily. Internet už věděl, že čekáme miminko, takže mi cpal reklamy na kde co. Až mi padly do oka polštářkové mantinely. S těmi by naše princezna měla určitě v postýlce krásně útulno. 

Cíl byl zvolen, teď jak se k němu dostat.

Výzva první - polštářky samotné. Protože najít nějaký polštářek za rozumný peníz ve velikosti cca 30x30cm nebylo jen tak. Ikea kdysi mívala jedny docela vhodné, ale teď už je zvětšili na 40x40 cm a to bylo moc. Nakonec jsem se rozhodla, použít zbytky polštářů, ze kterých jsem plnila hnízdo (Ikea, SLÅN) - prostě jsem jen z původní velikosti našila polštářky menší. Museli jsme ještě nějaké dokoupit, ale zbytek výplně se bude hodit na zvířátka, takže se neztratí. 

Výzva druhá - zapínání na zip. Pár potahů na polštáře jsem už ušila, ale byly vždy "hotelového" typu. Neměly žádné zapínání, pouze přesahující látku na zadní části. Když se polštářek opírá o sedačku, stejně to není vidět. Ale zvenčí postýlky by to moje puntíčkářské oko přece jen trochu rušilo. A sešít potah napevno by bylo nepraktické, mantinel bude potřeba prát a nechci ničit výplň. Rozhodla jsem se tedy poprvé v životě vyzkoušet všití zipu. Naštěstí se mi podařilo najít opravdu šikovný návod, který jsem pochopila i já. 

Výzva třetí - tkaničky na zavazování. To byla kapitola sama pro sebe, prostě jsem nemohla použít stuhu nebo lemovku, ne! Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, tkaničky jsem také ušila. Můžu říct, že proti obracení 24 ks více než půlmetrových, ani ne 2 cm širokých pásků z rubu na líc bylo všití zipu naprostá brnkačka. 

Bohužel tentokrát jsem jednotlivé kroky nějak zapomněla fotit. Tak jsem se zažrala do práce, že jsem šila hlava nehlava 😄 

Mám až fotky celé nachystané postýlky, včetně dárků od mých kolegů - se zavinovačkou od paní šéfové, a s kolotočem a nebesy od ostatních. 

Další foto uvnitř.

A věřím, že Terezce se v postýlce líbilo. Teď už je větší, je to cestovatelka, takže polštářkový mantinel se přesunul do postýlky k babičce a doma máme jednodušší - ze sady k nebesům.

Nedávno si ale také vysloužil menší úpravu. Naše zvědavá holčička pod něj pravidelně lezla a zkoumala, co je asi za ním, takže dostal pár nových tkaniček, aby se dal uvázat napevno (až ke spodní hraně postýlky).