Scooby Doo aneb Šubydubydú

Je po Vánocích, překvapení se snad povedlo a já se můžu podělit, jak jsem se rozhodla udělat vánoční dárek. Začalo to celkem jednoduše a nevinně. Návod jsem tentokrát zakoupila - sice v angličtině, ale opravdu pěkně napsaný, vše vysvětlené i ke kompletaci, co v jaké řadě přišít, takže stál za to, utratit za něj nějakou tu kačku. Sehnat vhodnou barvu byl poněkud oříšek, chtěla jsem bavlnu, aby pejsek nechlupatil. Nakonec jsem to riskla přes internet. Prvně jsem se zděsila, co to přišlo. Jako můj notebook má strašné barvy, zkreslí, co se dá, ale aby mi místo zlatě rezavé přišla červeně cihlová, to už bylo trochu moc. Nakonec jsem ale zjistila, že se v e-shopu přehmátli a zaměnili barvy 383 a 388. Takže po úspěšné reklamaci to vypadalo hned lépe. Vytiskla jsem si tedy návod a nachystala si vše potřebné, abych mohla začít. 

Věděla jsem, že to bude jeden z nejnáročnějších výtvorů, co jsem dělala, ale ono to nebralo konce, dokonce jsem musela doobjednávat přízi. Čas do Vánoc se krátil a já se modlila, aby to tentokrát přišlo správně. Mezitím jsem se pustila aspoň do doplňků, abych zvýšila šanci vše stihnout. Naštěstí do pár dnů dorazila správná barva. Jakmile jsem dodělala všechny díly, padlo na mě nové zoufalství - TOHLE nemůžu nikdy dát dohromady. 

Sešívání dílů k sobě opravdu není má silná a oblíbená disciplína. Navíc jsem měla trochu jinou přízi a jiný háček než v návodu a, i když k sobě příze a háček adekvátně pasovaly, díly mi vycházely trochu širší a kratší, než na obrázcích, takže označení řad pro sešití moc nefungovalo. Jenže přepočítávat to a uzpůsobovat si vzor sama, to by byla cesta do pekel. Ale vzdát to bez boje jsem prostě nemohla. Takže jsem se do toho pustila s tím, že ono to NĚJAK dopadne. Všechny díly jsem k sobě nějak napasovala a opravdu to nějak dopadlo.

Když jsem přišila poslední flek, byla jsem šťastná, že jsem to do těch Vánoc stihla. Hodiny v tomto případě ani nepočítám. Holt jsem pomalá, to se ví. V průběhu jsem si několikrát nadávala, že jsem se do toho vůbec pouštěla, že jsem zabila tolik večerů. Ale když z toho nakonec ten pes opravdu vylezl, musela jsem se poplácat po rameni. A když si ho pod stromečkem synovec vybalil a poznal, že je to Šubydubydúú (nebo jak to říká :-D ), nelitovala jsem ani minuty. Pro ty chvíle překvapení mě tyhle blbiny baví dělat :-))

Žirafy jsou v módě

Nedávno jsem dělala zase jedno zvířátko pro kamarády - vybrali si malou žirafku. A nebyla to první žirafka, kterou jsem háčkovala. Žirafy jsou dnes asi v módě, i my doma jich máme několik, i když ne háčkovaných. Ale o tom za chvíli. 

Pokud jde o ty háčkované, návodů po internetu je spousta, ať už placených (Fler.cz) nebo volně dostupných. Jak je vidět z mých předchozích příspěvků, když mě nějaké zvířátko nebo postavička zaujme, nemám problém za návod i nějakou tu kačku zaplatit. Sama pořádně nic nevymyslím, takže bez návodu se neobejdu. Ale protože se málokdy při háčkování opakuji, lezl by ten koníček ještě více do peněz, takže vítám i stránky s volně dostupnými postupy. Jednou z nich je i https://amigurumi.today/, kde je opravdu hodně rozkošných věcí a člověk neví, co si dřív vybrat.

Tentokrát byl výběr učiněn za mě a já už se jen mohla pustit do práce na této žirafce. Trochu jsem měla obavu, jak udělám hřívu, ale nakonec se ukázalo, že je to docela jednoduché. Připomněla jsem si dětství, kdy mamka vytáhla bavlnky a šablonu na ručně dělaný koberec a my jsme protahovali smyčky jako diví. 

K žirafám to není všechno, ještě nesmíme zapomenout verzi 1.0, a také se musím pochlubit naší žirafí sbírkou.

Podzimní strašáček a zimní skřítek

Podzim je v plném proudu, takže se hodí dát sem další přírůstek do mé háčkované rodinky. Na Fler.cz jsem narazila na autorku návodů Margheritu a vybrala si u ní návody na několik háčkovaných postaviček. Jednou z nich byl i háčkovaný strašák, do kterého jsem se zamilovala. Takže nám letos dělá společnost i v obýváku.

Písmenkování

Tohle bude opravdu jen krátký doplněk k předchozím příspěvkům o výbavičce. Zapomněla jsem totiž ještě na jeden kousek, který jsem pro naše miminko šila do sady k postýlce. Rozhodla jsem se, že naše prďolka bude mít postýlku pojmenovanou. Podařilo se mi vypátrat střih na celou abecedu - tady. 

Sice jsme zatím stoprocentně nebyli rozhodnuti, jaké jméno naše holčička dostane (nebo spíš jsme nevěděli, že vlastně už rozhodnutí jsme 😏), ale šití písmenek jsem chtěla vyzkoušet, tak jsem se pustila do práce. Byla to trochu piplačka, točit steh do všech těch zákrutů (jsem opravdu začátečník samouk) a pak písmenko obrátit z rubu na líc. Ale nevzdala jsem to a dokončila jsem jich všech sedm. 

Tuhle fotku nikdo před narozením Terezky neviděl. Co kdybychom se přece jen nakonec rozhodli jinak 😄

Háčkované přívěsky

Původně jsem si tuhle háčkovanou bandu chtěla nechat na předvánoční čas, protože právě loni tou dobou vznikala. Vytáhnu ji ale už teď :-) Zase jsem tehdy hledala, co dalšího uháčkovat, a manžel zahlédl obrázek háčkovaných jednoduchých mini-zvířátek, krásně vhodných na přívěšky. Prý tohle musím udělat. Tentokrát jsem návod nepotřebovala, použila jsem pouze obrázek jako inspiraci. Později jsem zjistila, že se jednalo se o "rychlodárky" od Margherita návody na Fler (od této prodejkyně jsem pak kupovala návod na sovičku a také návody na další hračky, ale o těch až příště).

Začalo to vše pěti zvířátky z výchozího obrázku - medvídkem, pejskem, žabičkou, prasátkem a zajíčkem. Nakonec se zrodil plán, že vzniklými přívěsky obdaruji své kolegy - částečně jako dáreček k Vánocům a také na rozloučenou před mým nástupem na mateřskou. Jenže kolegů bylo více a nechtěla jsem, aby se zvířátka příliš opakovala. Tehdy poprvé (a zatím naposledy) jsem si začala vymýšlet různé variace, až z toho vznikla celá banda.

Jednotlivé fotky najdete uvnitř příspěvku.

Ovečka Pinďa

Dnes jsem se rozhodla si připomenout, jak vzniklo asi nejoblíbenější háčkované zvířátko, které jsem zatím stvořila - ovečka Pinďa (alespoň podle ohlasů, co mám). 

Za vše může moje skvělá kamarádka a v poslední době i kolegyně v jedné osobě, která když zjistila, co háčkuji, našla obrázek roztomilé háčkované ovečky. Měla krásný huňatý kožíšek, takže zase něco nového na vyzkoušení. Tak tedy výzva přijata, rozhodla jsem se, že musím najít na tuto ovečku návod. 

Podařilo se na Fler.cz, kde návod nabízí prodejkyně Kamlin. Ovečka byla tak neodolatelná, že jsem si návod musela koupit. Vše bylo srozumitelně popsáno a dokonce byl přiložen odkaz na video, jak háčkovat kožíšek, což jsem ocenila, protože toho jsem se bála nejvíce. Smyčkový vzor mi chvíli šel opravdu pomalu, ale nakonec jsem ho dostala do ruky. Poprvé jsem taky použila bezpečnostní očka. 

Výbavička pro miminko - 2.část

Zavinovačka byla objednaná, hnízdečko ušité a zbylo mi dost látky. Mozkové závity tak přemýšlely, co by ještě vytvořily. Internet už věděl, že čekáme miminko, takže mi cpal reklamy na kde co. Až mi padly do oka polštářkové mantinely. S těmi by naše princezna měla určitě v postýlce krásně útulno. 

Cíl byl zvolen, teď jak se k němu dostat.

Výzva první - polštářky samotné. Protože najít nějaký polštářek za rozumný peníz ve velikosti cca 30x30cm nebylo jen tak. Ikea kdysi mívala jedny docela vhodné, ale teď už je zvětšili na 40x40 cm a to bylo moc. Nakonec jsem se rozhodla, použít zbytky polštářů, ze kterých jsem plnila hnízdo (Ikea, SLÅN) - prostě jsem jen z původní velikosti našila polštářky menší. Museli jsme ještě nějaké dokoupit, ale zbytek výplně se bude hodit na zvířátka, takže se neztratí. 

Výzva druhá - zapínání na zip. Pár potahů na polštáře jsem už ušila, ale byly vždy "hotelového" typu. Neměly žádné zapínání, pouze přesahující látku na zadní části. Když se polštářek opírá o sedačku, stejně to není vidět. Ale zvenčí postýlky by to moje puntíčkářské oko přece jen trochu rušilo. A sešít potah napevno by bylo nepraktické, mantinel bude potřeba prát a nechci ničit výplň. Rozhodla jsem se tedy poprvé v životě vyzkoušet všití zipu. Naštěstí se mi podařilo najít opravdu šikovný návod, který jsem pochopila i já. 

Výzva třetí - tkaničky na zavazování. To byla kapitola sama pro sebe, prostě jsem nemohla použít stuhu nebo lemovku, ne! Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, tkaničky jsem také ušila. Můžu říct, že proti obracení 24 ks více než půlmetrových, ani ne 2 cm širokých pásků z rubu na líc bylo všití zipu naprostá brnkačka. 

Bohužel tentokrát jsem jednotlivé kroky nějak zapomněla fotit. Tak jsem se zažrala do práce, že jsem šila hlava nehlava 😄 

Mám až fotky celé nachystané postýlky, včetně dárků od mých kolegů - se zavinovačkou od paní šéfové, a s kolotočem a nebesy od ostatních. 

Další foto uvnitř.

Výbavička pro miminko - 1. část

Nemůžu uvěřit, že už je to skoro rok, co započala má cesta k asi největšímu výkonu v oblasti domácího šití. To jsem teprve čekala toho našeho mimouše, když mě moje šéfová (nejskvělejší mimochodem) zaúkolovala, ať si na Fler.cz vyberu zavinovačku, že bude objednávat i pro dceru, a mně ji chce dát jako dárek. Věděla jsem, že čekáme holčičku, takže jsem našla něco fakt holčičího a roztomilého.

Kombinace růžové a milých šedých myšek mě prostě z tehdejší nabídky zaujala. Doma jsem pak ještě přemýšlela, že bychom si do výbavičky nechali nadělit i populární hnízdo pro miminka. Dokonce jsem ho na Fleru našla i ve stejných barvách, jen jsem ale váhala, jestli to není zbytečně moc peněz, když z toho miminko rychle vyroste. A tak manžel nadhodil, že si ho mám zkusit ušít sama. Vlastně, proč ne? Otevřela jsem všemocný internet a začala zjišťovat, jestli je k mání návod, jak takové hnízdečko ušít. Byl!!! A když se mi podařilo najít i stejnou látku (myška Filipka, tuším), rozhodla jsem se, že se do toho pustím. 

Fler.cz - Yves 24

První zvířátka

Po dokončení Mimoně jsem zjistila, že háčkované figurky mě zaujaly. Do té doby jsem neměla vlastně ani tušení, že se dá uháčkovat něco takového, nejen čepice, šály, svetry a další kousky oblečení. Zapnula jsem tedy znovu internet a začala jsem lovit další návody. Narazila jsem na stránku www.hackovani-navody.cz, a vybrala jsem si návod na sloníka, původně odsud. A pustila jsem se do práce na svém prvním zvířátku.

S dalšími pokusy jsem se vrátila k autorce návodů DomiCrochet a podle jejích videí vznikly další dva zvířecí kamarádi - želvička a zajíček.

Návod na želvičku

Návod na zajíčka

Po těchto kouscích jsem učinila několik závěrů. Jednak že háčkování hraček mne bude bavit, a pak že slovenština je krásně nakažlivá (ještě pár týdnů se mi draly do pusy slovenské pojmy 😏 ). 

Objednal si někdo pivo?

Dnes jsem zrovna předávala novému majiteli jeden ze svých posledních výtvorů, takže nebudu lovit ve své krabici se starými věcmi, ale vezmu to pěkně z čerstva. Jak už titulek napovídá, uháčkovala jsem pivo, a bylo opravdu tak trochu na objednávku. 

A víte jaká je výhoda takového háčkovaného piva? Že vám jen tak neslehne pěna. Akorát si asi moc nepochutnáte 😝

První háčkované stvoření

Přiznám se, že už ani nevím, jak mě to napadlo. Možná v návodech, co jsem měla, byl nějaký háčkovaný had. Ale jak jsem natrefila na to, že uháčkuji Mimoně, to si dnes už nevzpomenu. Každopádně k tomu došlo, nápad byl tu a zbývalo najít návod na nějakého, který se mi bude líbit nejvíce. Vyhrál video-návod z Youtube od šikovné autorky DomiCrochet (zde: https://www.youtube.com/watch?v=nyczGHnQceg)

Díky bohu za notebook, nemusela jsem tak háčkovat u pracovního stolu. Kdybych to musela luštit z mobilu, asi bych oslepla 😎
Takhle se postupně, řádek za řádkem, začala rýsovat moje první háčkovaná figurka. Ze začátku jsem háčkovala z akrylové příze Elian Klasik - žlutá totiž byla ve startovacím balíčku, který jsem od manžela dostala, takže jsem se od ní odpíchla. A takto můj Mimoň dopadl:

Od originálu se trochu liší, očičko jsem barevně upravila podle obrázku mimoňů a nožičky jsem nakonec vzala z jiného návodu. Výsledek samozřejmě není tak hezký, jako předloha. Musím se navíc přiznat, že to není optická iluze a opravdu je jedna noha větší (prostě jsem míň utahovala očka). Ale na začátečnický pokus jsem byla celkem spokojená. A to jsem ještě netušila, co to odstartuje 😄

Když neháčkuju, zkouším i šít

Možná jsem to zmínila už i v úvodu, že občas přičichnu i k jiným ručním pracím, než je háčkování. Jednou z nich je i šití. Opět to má původ už v dobách dětství, kdy mě maminka učila šít - od přišívání knoflíků po základ šití na stroji. Stejně jako u mého tehdejšího háčkování ale zůstalo u základních, převážně obdélníkových tvarů.

Nejvíc jsem se toho našila v dobách, kdy náš taťka pěstoval levanduli. Mohla jsem si ji sklidit, nasušit, a pak jsem našila hromadu pytlíků, převážně z vyřazeného, ale celkem zachovalého povlečení. Pak už jen stačilo je naplnit a voňavé pytlíčky byly na světě. 

Po pár letech ale levandule došla (asi zdechla, či co), stejně nebylo z čeho šít, tak co. Čas od času jsem ke stroji sedla, ušila nějaký ten povlak na polštář, a zase ho sklidila. On totiž maminčin stroj už něco pamatuje a i když je stále funkční, má svoji hlavu a občas je těžké přinutit ho, aby poslouchal. Navíc je to taková ta velká mrcha, co se skládá do skříňky, takže je vyloženě mobilní. 

Několik let jsem se proto snažila vysvětlit manželovi (tehdy ještě příteli), že bych ocenila nový, přenosný. A několik let jsem slýchala "Na co?", "Zbytečnost!" a podobné reakce. Před dvěma lety si můj muž vymyslel, že uděláme synovci mikulášskou. Kostýmy na anděla a čerta jsme měli z podobných akcí z minulosti, jen ten mikulášský se nějak nedochoval. Takže se jednoho dne začátkem prosince můj drahý dovalil s bílou a červenou látkou, že ten kostým ušijeme. Na jeho obranu iniciativně vymyslel jednoduchý střih a vše si nachystal, ale já že to mám sešít. Na návštěvu u rodičů, natož na stěhování mašiny nebyl čas, takže jsem to musela spíchnout ručně. "Prý na co by byl šicí stroj!" hudrovala jsem tentokrát já. A hudrovala jsem asi hodně, protože se manžel s mojí maminkou domluvili, a k Vánocům mi jeden šikovný nadělili. A aby u nás doma nebyl zbytečný, opravdu se snažím ho využívat. Krom pár zkrácených závěsů bych se zde ráda podělila i o některé své výtvory i z této kategorie. Pro začátek jen ukázka, jak se z roku na rok změnil zmíněný Mikuláš. 

P.S. Ten první anděl (ehm, moje maličkost) má závoj, aby nebyl poznán. A nebyl. O rok později byla andělská švagrová odhalena (i když jsme přesvědčivě tvrdili, že se určitě musel prcek splést).

Čepka sem, čepka tam

Moje háčkování odstartovala knížka od manžela a první tvoření probíhalo podle návodů v ní uvedených. Ale velmi brzy jsem zjistila, že nevím, co si na jejích stránkách vybrat. Nešlo ani o to, že by se mi nelíbily věci v ní popsané. Spíš jsem měla zatím jen ty darované příze, které se na nic z toho nehodily. Naštěstí internet je mocná zbraň a jelikož byla zima, začala jsem se pídit po nějakém návodu na čepici. 

Zaujala mne tato hučka na hlavu s diamantovým vzorem.

http://www.ravelry.com/patterns/library/diamond-ridges

Můj první větší háčkovaný výrobek

Dnes jsem se rozhodla pochlubit se svými háčkovacími začátky. Jak už jsem zmínila, na rozcvičenou jsem spáchala nějakou sadu koleček pod skleničky, kterou jsme dokonce i možná párkrát zkusili použít, než se nám rozkutálela kdo ví kam. Jakmile jsem se s háčkem ale trochu seznámila, chtěla jsem zkusit něco většího, možná i užitečnějšího, takže jsem prolistovala darovanou knihu a objevila jsem tašku, do které jsem se na první pohled zamilovala. 

Brala jsem to jako takový hokus pokus, ani jsem nevěděla, jestli na to moje schopnosti budou stačit, opravdu jsem do té doby zkusila jen pár maličkostí. K mému překvapení a radosti ale taška pomalu přibývala a po pár večerech "vražedného" háčkovacího tempa se mi ji podařilo dokončit. Jestli se povedla můžete posoudit na obrázku. 

Proč háčkuju a co háčkuju

   Háčkování, to je poslední dobou trochu moje vášeň. Základní techniky mě učila maminka v době školních let, ale většinou to skončilo šálou pro panenku nebo něčím podobného rovného tvaru. Vrchol mého tehdejšího "umění" bylo pouzdro na mobilní telefon - svůj první jsem mimochodem dostala v patnácti letech! Každopádně tehdy před lety mě háčkování rychle přešlo, neuměla jsem si najít pořádný návod (internet byl pomalu ještě v plenkách), takže háček a bavlnky zapadly prachem a v zapomnění. 

   Budou to ale pomalu dva roky, kdy jsem před Vánoci s manželem u stojanu s levnými knihami narazila na titul o háčkování - základní techniky a nějaké návody. Jen jsem poznamenala, že něco takového jsem měla mít kdysi, když jsem háčkování zkoušela a knihu jsem odložila zpět. A jaké bylo moje překvapení, když jsem pod stromečkem přesně tu knížku našla, a společně s ní i háček a nějakou tu bavlnku na procvičení. A jaké bylo manželovo překvapení, když jsem se toho háčku chopila, oprášila jsem techniky a pod rukama se mi začaly tvořit první výtvory - od prostírek pod skleničky přes čepice po tašku. On si totiž myslel, že to bude spíš jen takový legrační dárek, co mě hned omrzí. Jenže ve chvíli, kdy jsem objevila háčkované hračky, jsem tomu propadla. A i když háček občas odložím třeba i na pár týdnů, pořád se k němu vracím. 

   A proto bych hlavní část blogu chtěla věnovat tomuto koníčku a postupně bych sem ráda přidala své dosavadní výtvory a kdo ví, třeba i něco víc. 

Jak jsem si založila blog :-)

Když se najde chvíle volného času, mám tendence vymýšlet kraviny. Jednou z nich je hraní The Sims. Ta hra mě chytla už někdy na střední a v určité míře mě drží dodnes. Dosud jsem svoje herní výtvory prezentovala na svém oblíbeném fóru, které ale aktuálně nefunguje. A jelikož mi bylo líto vše zahodit, rozhodla jsem se zkusit spáchat nějaký ten blog.

Samozřejmě ve svém věku (třicítka už padla) se nevěnuji jen hraní počítačových her. Mám i nějaké další tvořivé koníčky, aktuálně hlavně háčkování, a jako tvor chlubivý jsem si řekla, že i pro tento účel by se vlastní blog mohl hodit. 

A tak je tady! A abych nemíchala jabka s hruškama, protože tyhle dva světy jsou prostě oddělené, tak z toho nakonec vznikly blogy dva. Tento je věnovaný háčkování a jiným ručním pracím, kterým se zkouším ve volném čase věnovat. Je to jen takový pokus, spíš pro radost, jako další forma odpočinku, když miminko usne, nebo je s tatínkem na procházce (jako právě teď). Takže to dělám hlavně pro sebe, ať se můžu vyblbnout. A když se najde někdo, koho mé blbnutí třeba na chvíli zaujme, bude to jen takový příjemný bonus :-)

Tak hurá do toho, jdu se učit, jak vlastně na to :-P